S elektromobilem na dovolenou

Přestože jste za volantem elektrického automobilu jako doma, představa dlouhé cesty do zahraničí může vyvolávat obavy. Každá země má trochu jinou dobíjecí infrastrukturu, úroveň pokrytí se navíc dost liší. Nic z toho vás ale nezaskočí, když se pořádně připravíte. Co plánovat dopředu a kolik si připravit peněz? Zeptali jsme se ostříleného elektromobilisty Michala Žďárského.

S cestováním elektromobilem v zahraničí má Michal Žďárský bohaté zkušenosti. Jen v minulém roce najezdil napříč Evropou přes 25 tisíc kilometrů, a to s modely různých značek. Dobíjecí infrastrukturu tak ozkoušel například ve Valencii, v Portugalsku, v Monte Carlu, ale i na Slovensku a v řadě dalších evropských zemí. Šéfredaktor magazínu Flotila se s námi o své poznatky z cest podělil.

CO VYŘEŠIT JEŠTĚ DOMA


Každá země má svoje specifika, proto neexistují univerzální rady nebo doporučení. Obecně platí, že směrem na sever je síť nabíjecích stanic hustší. Norsko je dokonce první zemí na světě, kde se prodalo víc elektromobilů než aut na benzinový, naftový či hybridní pohon. Příkladem ostatním jde i Nizozemsko, které vede v počtu dobíjecích bodů. Relativně bez problému lze ale vyrazit vstříc všem evropským zemím, jen je v některých případech nutný důkladnější průzkum a včasná příprava.

Z našich cest vyplynulo, že úplně na jiném levelu je třeba Německo, ale uspokojující je situace i ve Francii či Rakousku. Takové Španělsko je na tom velmi podobně jako Česká republika. Pokud by se majitel elektromobilu rozhodl pro nějakou exotičtější destinaci, je určitě dobré si zjistit, jak lze u místních poskytovatelů nabíjet a jak zprovoznit a zaplatit nabíjení. Většinou je to však otázka jedné registrace v nějaké aplikaci,“ upozorňuje Žďárský.

Právě registrace, nabíjecí karta a případná aplikace tvoří základní výbavu cestovatele, který se rozhodne brázdit Evropu na elektřinu. Kromě aplikací jednotlivých sítí (například E.ON Drive nebo Ionity), které usnadňují platbu a zpravidla zobrazují odpovídající dobíjecí stanice v okolí, je možné stáhnout si také další vychytávky. Určitě se vyplatí mít v telefonu připravené Google mapy, které pomohou nejen s navigací, ale informují zároveň o obsazenosti nabíjecích stanic. Užitečnými nástroji jsou také Chargemap, PlugShare nebo plánovač tras A Better Routeplanner, kde si nastavíte model vozu a destinaci. Aplikace na základě toho vypočítá přesnou trasu jízdy včetně nutných zastávek na nabíjení.

NA CESTĚ


Obvykle platí, že pokud míříme do turistických destinací, ceny jdou nahoru. Nabíjení se ale ve srovnání s Českem prodražit vůbec nemusí. „V takové chvíli záleží na tom, na jakého poskytovatele a aplikaci řidič vsadí. Velmi by se cesta například prodražila tomu, kdo by chtěl bez jakékoliv registrace nabíjet za běžnou cenu na stojanu. Zde se dostáváme ze základních 7,50 Kč/ kWh v síti Ionity třeba i na 25 Kč. Je určitě zapotřebí být u poskytovatele registrován nebo mít kartičku například od zvolené automobilky,“ radí Žďárský.

Automobilky takové služby již běžně nabízejí. Příkladem může být Charge myHyundai v případě Hyundai nebo PowerPass u značky Škoda. Zde se podle Žďárského vyplatí zvolit třeba jen základní tarif a nabíjet tak za slušné ceny. Jízda pak vyjde v závislosti na spotřebě vozu i při maximálním využívání hyperchargerů na 1,40 Kč na 1 km. „Což je částka, na kterou se se spalovacím autem už nedostanete. Samozřejmě je třeba mít na mysli i to, že cena za elektřinu se liší v závislosti na rychlosti nabíjení. Levné je pomalé AC nabíjení, dražší rychlé DC nabíjení a nejdražší je DC hypercharger nabíjení. Kromě samotných značek je na trhu celá řada poskytovatelů, kteří sdružují všechny či drtivou většinu poskytovatelů napříč Evropou,“ dodává.

Posledním důležitým bodem je správné rozvrhnutí vzdáleností, které elektromobil zvládne ujet na jeden zátah. Zatímco před pár lety to mohl být trochu oříšek, dnešní modely se nejen nabíjí mnohem rychleji, ale také zvládnou urazit větší distanci. Předpokládaný dojezd navíc průběžně ukazuje palubní počítač. Obsazenosti se obávat nemusíte. Lepší je však zaměřit se v plánování trasy na tzv. nabíjecí huby, kde je k dispozici často více než šest nabíjecích bodů.

Při našich cestách si dáváme cca 30minutové nabíjecí pauzy pro ložené sprinty v rozsahu 300–400 km. Po takové době se člověk stejně potřebuje protáhnout, odskočit si, občerstvit a za chvilku může jet nabitý na 80 % dál. To je asi můj poslední tip a rada. Vzhledem k nějakému průběhu nabíjecí křivky se nevyplatí vybíjet auto na takové cestě do 0 % a stejně tak se zdržovat nabíjením na 100 %. Pro optimalizaci cesty je vhodné jet v režimu cca 10–80 % stavu nabití baterie. Zbytek je z pohledu optimalizace času neefektivní,“ uzavírá Michal Žďárský.

Rádi byste si pořídili nový elektromobil nejen na dovolenou? Podívejte se nabídku našich vozů na operativní leasing.

Poukaz ke každé objednávce!

Součástí objednávek vozů do konce prosince 2021 je nyní i poukaz do Alza.cz, nebo palivová karta OMV..

Vybrat si auto